Putování po stadionech XIX. - Buštěhrad

Ve třetím díle tohoto ročníku, celkově devatenáctém této rubriky, se podíváme opět kousíček za Kladno - a to do Buštěhradu. Ve starších dobách známo jako Buštěves či Buckov, německy Buschtiehrad.

Sportovní klub Buštěhrad byl založen v roce 1919 (tj. o čtrnáct let dříve než Sokol Vraný). Buštěhrad do Okresního přeboru postoupil po úspěšné sezóně 2017/18, kde suverénně vyhrál kladenskou III. třídu skupiny A se ziskem 65 bodů s celkovým skóre 112:33. Právě v tomto období proběhlo sloučení našeho A týmu s B týmem a následné účinkování v I.B třídě skupiny A.

Borci z Buštěhradu posledních dvacet let své barvy reprezentovali spíše v nižších soutěžích, takže dle statistik a historických análů našeho sekretáře máme s tímto mančaftem pouze dva vzájemné zápasy, a sice jeden z minulé nedokončené sezony kladenského Okresního přeboru 2019/20, kde jsme vyfasovali příděl 7:0, který se nám sotva vešel na valník cestou zpět do naší milované vesnice. Mimochodem tento finální stav koresponduje s výsledkem pražské Slavie při jejím posledním vystoupení na půdě Arsenalu v sezóně 2007/08 Champions League, takže žádná tragédie to tak úplně není.

První náš vzájemný zápas se odehrál 14. září 2019 a po roce téměř na den přesně jsme se, v naší vranské historii, utkali s Buštěhradem podruhé. Bohužel jsme opět prohráli, avšak "pouze" 2:0, kdy se utkání hrálo na značně promáčeném trávníku. Během 376 dní a dvou venkovních soubojích s Buštěhradem jsme tedy neuhráli ani bod a nedokázali vstřelit branku. Doufejme, že na jaře a v domácím prostředí tomu bude jinak a my se konečně revanšujeme, jelikož to zatím vypadá, že Buštěhrad je naše solidní nemesis.

Hrací plocha, i přes vydatný déšť, působila velice dobrým dojmem, a to i na konci bojovného utkání. Místy samozřejmě bláto a louže, ale povrch držel a určitě neovlivnil průběh zápasu. Hřiště v Buštěhradě určitě patří mezi ty lepší v kladenském okrese a na nepřízeň počasí byl místní správce velice dobře připraven, za což si zaslouží čapkovské absolutorium. Co se týká hrací plochy, tak snad jediný nedostatek byly střídačky. Problém u domací poškozené střídačky (můžete si prohlédnout ve fotogalerii) byl kreativně vyřešen instalací druhé menší střídačky přímo uvnitř té původní a taková vychytávka by jistě vyrazila dech i proslulému patlalovi Láďovi Hruškovi. Troufáme si říct, že tento způsob řešení si místní správce může nechat patentovat. Během tradiční prohlídky hrací plochy měla naše redaktorská sekce chuť zavolat do Rad ptáka Loskutáka, aby si Petr Rychlý ve svém volném čase přijel pro pár užitečných rad na svou zahrádku, ale nakonec jsme tuto ideu zapudili. A to díky prostému důvodu, kterým je hostující střídačka. Bohužel tento prostor nejspíše na řadu s nějakým originálním řešením teprve přijde a nyní na něj nezbývá čas ani materiál, takže během deštivého počasí na hráče a celý realizační tým nepříjemně prší.

Velice malá a chladná kabina hostů, kam se s velkými obtížemi vtěsná 12 hráčů není nic, na co někdo vzpomíná v dobrém. Stejně jako na toalety, které si se vším respektem k našim čtenářům a fanouškům ani nedovolíme sdílet na našem webu v podobě fotografie, poněvadž to byl opravdu otřes. Ve sprchách se také bohužel zastavil čas. Jediné, co vám zpříjemní pobyt v kabinách je skutečnost a fakt, že sprchy disponují dostatkem teplé vody. Bohužel zoufalost místního zázemí je podtržena ztraceným klíčkem od kabin, takže během celého zápasu zůstaly druhé dveře odemčené, což je od správce obrovský fail.

Meteorologické diagramy v čele s meteoroložkou Dagmar Honsovou hovořily jasně - déšť, déšť, déšť - tudíž nebyly k vidění žádné velké fronty na pivo či klobásu. Avšak vyzdvihnout musíme připravenost místního restauratéra, který byl na stadioně jako první a odcházel jako poslední. Dle informací od našich fanoušků velice příjemná a nestranná obsluha, a to i přes divočejší průběh zápasu, zkrátka tak jak to má být, zde palec nahoru. Když člověk přimhouří obě oči a praktikuje rčení domácích "doma je doma", určitě se nejednalo o nejhorší stadion a v návaznosti na příjemnost již zmíněné obsluhy a přátelských fanoušků se všichni shodneme na slově dostačující.

Úsměv na mnoha našich tvářích vyvovala přítomnost dvou stolů na stolní tenis a také stolní fotbálek. Jelikož mnoho našich plejerů se pyšní i těžce vydřeným titulem "štamgast nespočtu hospod" a pravidelně poctí svou víkendovou návštěvou kdejakou putyku, tak je jasné, že v pití piva a hrou stolního fotbálku jsou již zašlými matadory. Pokud by nebyla povinnost zápasu a následným řízením vozidel, jistě by se uchýlili pro nějaké to pivečko a předvedli všem okolním lidem, jak šikovná mají chlapci zápěstí. Stolní tenis je skvělým odreagováním v momentě, kdy fotbal stojí za starou belu nebo se domácímu týmu nedaří a dostává na frak. To se v našem případě ale opět nestalo, takže tyto kratochvíle zůstaly nevyužity a každý buštěhradský fanoušek se bavil fotbalem i v počasí, které by ani psa nevyhnalo ven.

V příštím díle se podíváme na stadion TJ Viktorie Černuc. Děkujeme vám za pozornost a přízeň.

Hodnocení: 1 - nejhorší .... 10 - nejlepší

#VranýKoně