Souhrn podzimní sezóny - 1. část

Soutěž nám už druhým měsícem neběží kvůli opětovné pandemii koronaviru, která zapříčinila přerušení všech amatérských soutěží až do konce roku. Naše redakce měla v plánu udělat souhrn doposud odehrané sezóny v trochu dřívějším termínu, ale vzhledem k všemožným okolnostem jsme se k tomu dostali až nyní. Jelikož toužíme aspirovat na ocenění Magnesia Litera, tak Vám přineseme čtyři části tohoto souhrnu. Přejeme příjemné počtení.

V tomto hodnocení se nebudeme vracet k průběhu letní přípravy, jelikož naši stálí čtenáři vědí, že zde již byl článek pojednávající o naší přípravě a je tak zbytečné to znovu zmiňovat. První zápas, který otevřel dveře mistrovské sezóny byl proti FK Brandýsek a odehrál se v naší Agros Areně. Přáli jsme si začít doma, ale rozhodně jsme si nepřáli začít proti Brandýsku, který patří ke stálicím předních příček Okresního přeboru a my tak očekávali velmi těžký zápas, který nám napoví, jakým směrem se bude naše sezóna odvíjet. Jaké milé překvapení bylo, když jsme po 55 minutách hry vedli nad soupeřem 5:0 a zápasu absolutně dominovali. Skvěle se uvedli nově příchozí hráči jako Libor Volf nebo Erik Rezek, gólově se hattrickem hned na začátku soutěže chytil Tomáš Kubík a ze střední zálohy přidal dva kousky štírek Karel Kejval. Ukázal se i další vranský odchovanec Tomáš Novák, který po svém návratu také ihned skóroval a my tak zažili vítěznou euforii, která na Vraném dlouhou dobu nebyla. Pozápasové oslavy budiž tomu důkazem.

V dalším kole jsme zajížděli na hřiště Lidic, kde jsme čekali tvrdý zápas, který by mohl mít tendence se překulit až za hranici pravidel. Hrála se vyrovnaná partie, kdy se vedení dvakrát ujali domácí, aby ho pokaždé smazal Libor Volf góly, které byly jeden krásnější než druhý. Pro připomenutí, první byla hlavička z hranice velkého vápna lobující brankáře a druhý bylo sólo za rytmu samby mezi soupeřovou obranou a futsalové bodlo do šibenice. To vše v turfách na promočeném trávníku. Rozhodující a vítězný klín zatloukl střídající Honza Liška, který během minuty na hřišti doklepl vyraženou střelu Kubíka do prázdné branky a tzv. "na Limbu" oslavil svůj návrat do zápasového tempa. Poté přišla červená karta pro kapitána Adama Fedrhance a následná potyčka domácích hráčů s naší střídačkou, což už nebyla ta pověstná hranice pravidel, to totiž bylo hluboce pod ní. Karty domácím ale rozdány nebyly a tak se pokračovalo dál, nicméně namistrované lidické borce během chvilky zchladil Kubík dvěma rychlými brankami a bylo hotovo. 

Další zápas nás čekal opět na venkovním hřišti, a to ve Velvarech, kam jsme sice zajížděli na vítězné vlně, ale s nějakým bodovým ziskem jsme příliš nepočítali vzhledem k jejich možnostem posílení. Ve slepené sestavě jsme ale nehráli nikterak špatně a s favoritem drželi krok, který vedl o poločase 1:0, nám však nebyla písknutá jasná penalta při likvidačním zákroku na Kubíka. Bohužel, v druhé půli se pískla penalta pro domácí, kterou bezpečně proměnili a naše agilita a touha s výsledkem něco udělat tak značně opadla. Jiskřičku naděje vykřesala letní posila Honza Paluba, který polostřelou/polocentrem překonal domácího brankáře ke vzdálenější šibenici a my se nadechovali k vyrovnání. Avšak po špatně rozehraném rohu inkasujeme z brejku a zápas tak definitivně prohráváme. Celkový výkon bychom ale nehodnotili úplně negativně.

Tuto porážku máme příležitost odčinit hned v dalším utkání, kterým je shodou okolností regionální derby se sousedními Zlonicemi vedené naším bývalým trenérem Pepou "Božem" Fujdiarem. Bolestivou ranu schytáváme ještě v týdnu, kdy se dozvídáme, že střelec Kubík nebude schopen nastoupit kvůli zranění z Velvar. Trenér David Cimrman musí znovu lepit sestavu a improvizovat Honzou Liškou na hrotu. Všichni cítíme, že by to mohl být jeho zápas, jelikož on se v klíčových momentech umí vybudit k nadpozemským výkonům a navíc neumí prohrávat podobně jako Bruce Willis ve filmu Armageddon. S vykoupeným Fedrhancem a kapitánem Volfem jdeme do utkání, kde se stav skóre přelévá na jednu nebo druhou stranu. Hosté se dvakrát ujímají vedení, abychom nejdřív srovnali pomocí teče od soupeřova obránce a posléze proměněnou penaltou Volfem, kterou svou zarputilostí vybojoval právě Liška. V druhém poločase se hosté opět dostávají do vedení, které ale rychle maže Honza Liška a podtrhuje tak svůj skvělý výkon. Vítěznou trefu obstaral Paluba, který se trefuje v druhém zápase v řadě a nohejbalovou smečí nám získává tři zasloužené body. Kaňkou v zápase je vážné zranění Kejvala, který byl doposud velice platným hráčem a vytvořil úderný triumvirát středové formace spolu s Volfem a Fedrhancem. Bohužel, nyní je mimo hru na dobu neurčitou.

Následující týden se chystáme na zápas do Buštěhradu, který bychom povšechně označili jako zápas blbec. Nejprve se v týdnu dozvídáme o nutnosti operace abscesu mandle u Fedrhance, aby se při rozcvičce před zápasem zranil Paluba a trenérovi tak šednou jeho skvostné tmavé vlasy zoufalstvím nad možnou sestavou. V zápase nemáme žádnou příležitost, heroický výkon v brance podává Dominik Izera, nicméně ani on nedokáže zamezit porážce 2:0. V průběhu druhé půle se navíc zranil náš dosavadní nejlepší hráč sezóny Matěj Suk, který odkulhává ze hřiště a který nám už ve zbývajících zápasech nebude schopen na hřišti pomoci. V závěru je ještě po dvou rychlých žlutých kartách vyloučen Kubík, čímž korunuje naprostý zmar tohoto zápasu. Po hrozivém výkonu na hřišti i mimo něj stahujeme ocasy zpět mezi nohy a tréninkovou pílí a zlepšenou morálkou se chceme předvést v lepším světle hned další zápas, kdy doma přivítáme nenáviděného rivala z Pozdně.

Povinná karanténa našeho trenéra měla za následek jeho nepřítomnost na trénincích, které vedl nejzkušenější hráč v kádru Volf, a i tomto zápase, kdy pozici Prozatímního Kouče zastal hlavní kustod a sekretář týmu Pavel Hanzlík. Mít za majitele klubu pana Matějku z oblíbeného seriálu Okresní přebor, tak by jistojistě přišel před zápasem do kabiny s motivační řečí, kterou by uzavřel slovy: ,,Dneska chlapci moji očekávám vítězství, tudíž dva body!" (přičemž za vítězství jsou samozřejmě body tři). Důkladná bafuňářská práce vedení opět kouzlila a vykoupila z trestu Kubíka, který tak mohl naskočit proti svému oblíbenému soupeři a také jim po 20 minutách dává gól. Soupeř ještě do poločasu otáčí skóre, my však cítíme, že máme na bodový zisk a především chceme a musíme ho získat. V druhém poločasu srovnáváme dalekonosnou střelou Honzy Jeřábka, který musel provizorně naskočit na pozici stopera a až na jednu chybu si ve spolupráci s Tiborem Kostovčíkem vedl velice dobře. Po remízovém stavu vítězíme v pokutovém rozstřelu, kdy proměňujeme všechny penalty a tu rozhodující dává náš kladenský Matěj Luka, takže z tohoto těžkého zápasu nakonec opravdu získáváme Matějkou vytoužené dva body za vítězství po penaltách (za to skutečně dva body jsou).

Situace v České republice kvůli koroně houstne a my tak při našem dalším výjezdu do Černuce víme, že to bude nejspíš poslední zápas tohoto roku a proto ho chceme za každou cenu vyhrát a rozloučit se (teď už opravdu) třemi body! Povzbuzeni návratem kapitána Fedrhance (teď už i s páskou na bicepsu) se pouštíme do svého soupeře a bušíme do jeho vrat jak Prymula do bran kapituly. Před koncem poločasu se konečně ujímáme vedení, kdy skóruje právě navrátivší kapitán po nezištné přihrávce Kostovčíka. Tato česko-slovenská spolupráce vyrazila dech všem přihlížejícím divákům, kterých bylo na stadionu rovných nula, a možná právě komunikace cizím jazykem mezi těmito našima dvěma borcema zapříčinila, že soupeřova obrana nevěděla kam dřív skočit. V druhé půli pojišťuje naše vedení Messiovskou střelou Kubík, aby v závěru přidal ještě jeden gól a my tak ukončujeme sezónu jasnou výhrou 3:0. 

Tato sezóna byla chvílemi jak na houpačce, ověnčila ji četná zranění a mimofotbalové eskapády, což ale všechno k této profesi patří. Myslíme si, že se ve Vraném po delší odmlce opět utvořila dobrá parta, ke které každý člen mančaftu přispívá svou troškou do mlýna. Nové posily do kabiny zapadly přímo bravurně a ti zašlejší Vraňáci jim tvoří podmínky, kde se všichni cítí jako doma. Naše výkony nebyly perfektní, ale po pár sezónách bídy a nouze se v neukončeném podzimu držíme na třetím místě, za což se, si troufáme říct, nemusíme stydět. Velmi se těšíme na opětovný restart fotbalu, jelikož nám všem už strašně chybí. Doufáme, že chybíme i my vám - fanouškům - a až bude situace zase normální, tak nám vyjádříte svou podporu na tribunách. Letos už to nebude, ale snad to bude co nejdřív v novém a lepším roce 2021. 

V další části se už začneme věnovat individuálním hodnocením jednotlivých hráčů, kde se budeme snažit přiblížit jejich přínos jak na hřišti, tak mimo něj. Pokusíme se popsat jejich silné i slabé stránky, to vše v lehce odlehčeném stylu, takže před tím, než se na naši adresu sesypou nadávky a žaloby, tak si pomalu napočítejte do desíti. 

Přejeme hezký začátek nového týdne.

#VranýKoně