Putování po stadionech XXVII. - Vinařice

Je tu další díl rubriky Putování po stadionech a tentokrát s naší energií sbalenou na cesty zavítáme na hřiště celku SK Vinařice, s kterým jsme hráli opět téměř před měsícem, a který se nachází (jak název nejspíš napoví) ve Vinařicích.

Soutěž: JAKO okresní přebor Kladno

Aktuální umístění A týmu: 3 / skóre: 54:56 B: 34

Klubové barvy: modrá a bílá

Založení: neznámé Souřadnice: 50°10′33″ s. š., 14°5′28″ v. d.

Velice náročný povrch, říkejme mu dále jenom Bob, na nás čekal u našeho dalšího hostitele ve Vinařicích. Obec, o které jsou prokazatelné písemné zmínky již z roku 1227, se mimo barokní kaple ve staré vsi pyšní také největším převýšením fotbalového hřiště v úhlopříčce kladenského okresu, a to o neskutečných 200cm. Tento ověřený údaj, který lze dohledat na katastrálním úřadě pro Středočeský kraj, potvrdili také kolegové z Vinařic na svém vzhledově velice pěkném, ovšem obsahově absolutně nepřehledném webu. Bob disponuje velice tvrdým podkladem a až lišácky umístěnými nevyzpytatelnými výmoly, kde jejich proběhnutí vždy doprovázel bolestivý povyk. Mezi aspiranta na rozšíření sportovní činnosti, a to konkrétně o závody do vrchu, se Bob určitě řadí a to díky svahu, který je na fotbalovém hřišti opravu nevídaný. Se vší úctou k soupeři musíme Boba, který se nachází pod jižním svahem Vinařické hory, prozatím odsunout na osamocené poslední místo v našem nezávazném hodnocení.

O moc lépe na tom nebyla ani kabina a sprchové zařízení, říkejme jim dále Karel a Linda. U Karla se nám moc dobře nesedělo. Stísněný vlhký prostor, kam se sotva vejde pět Tadeášů (narážka na našeho spoluhráče Tadeáše Dragouna, který disponuje míry 50-40-60), nebyla vůbec příjemná zkušenost. Při převlékání tak vznikaly dost nepříjemné až bizarní situace, a hlavně pohledy. Někdy doslova bylo vidět všechno a někdy úplně ale opravdu vůbec nic. Obzvláště při nasazování štulpen ve stoje a při absenci přepravky s kraťasy, kterou jsme pro úsporu místa přemístili do Lindy. Náš maďarský matador Tibor "Lóránt" Kostovčík neskrýval zklamání. Zde ovšem ale musíme přiznat, že velký podíl na tom měl také vybraný diskžokej pro toto utkání, který do playlistu zahrnul písničku Gypsy Love long version od Davida Kollera.

Linda nás také nepotěšila, někteří hráči se Lindy dokonce štítili a odmítali se u Lindy umýt. Linda neskrývala svůj zub času a ukázala se nám v plné své kráse. Místnost, kde nebyl dostatek teplé vody, prasklé dlaždice a ucpaný odtokový kanálek není moc dobrá vizitka ani pozvánka pro odvetné zápasy. Dále na řadě je Jan, místní toaleta…… Jan byl pro tento zápas raději nepřítomen.

Jediné, co tedy splňuje naše přísná měřítka a měřítka obecně civilizovaných lidí, je občerstvení a zázemí v místní pergole. Altánek tu mají vskutku báječný, dá se zde v klídku posedět nad sklenkou bílého nebo půllitrem piva. Pivo bylo značky Arnoštek, což potěšilo především našeho kapitána s kladivem, kteří po zápase ještě dlouho vysedávali na lavici a sosali jednoho Arnoštka za druhým. Přičtěme k tomu milou slečnu za barem, která nadšeně pouštěla do tamějších reprobeden hit Je to fajn a máte z toho příjemný až nevšední zážitek.

Hodnocení: 1 - nejhorší .... 10 - nejlepší

Další díl by nás měl zavést na hřiště Smečna, na kterém z našich řad hrál možná tak jeden člověk jedinkrát za celou svoji kariéru, pokud nás nešálí paměť a anály. Uvidíme, co nás čeká tam.

#VranýKoně