TJ Sokol Vraný - FK Brandýsek 7:1

TJ Sokol Vraný - FK Brandýsek 7:1 (Střelci: 3x Kubík, 2x Kejval, 1x Novák, 1x vlastní gól). Sezóna zahájena a nemohli jsme si přát lepší vstup do soutěže než krásnou výhrou v domácím prostředí s množstvím vstřelených branek a celkově kvalitním výkonem.

Sestava: Izera - Luka (82. Krampera), Kostovčík, Suk, Jeřábek - Novák (67. Pustai), Kejval (75. Paluba), Fedrhanc (K), Volf, Rezek (85. Dufek) - Kubík (85. Adamus).

Vstup do sezóny se nám podařil ve výborném stylu a do tabulky jsme si připsali první (a snad ne poslední) tři velmi důležité body. Poslední srpnovou sobotu panovalo ve Vraném příjemné počasí na fotbal - slunce lehce pod mrakem ale stále s příjemnou teplotou nad dvacet stupňů a mírný déšť dával signál, že je vše uzpůsobeno ke kvalitnímu zápasu. Opět je třeba podotknout, že hřiště bylo v naprosto perfektní kondici, nad čímž kroutili úžasem hlavou hráči soupeře a dokonce i naši borci, přičemž ti jsou na tento typický anglický trávníček už nějakou dobu zvyklí. Před zápasem se dala v kabině vycítit uvolněná atmosféra způsobena vícero faktory - jednak jelikož se v pozdních pátečních hodinách konečně upekl přestup Honzy Paluby a my ho tak oficiálně konečně mohli přivítat mezi sebou. Jednak poněvadž jsme se dozvěděli, že od příštího týdne naskočí do lehkého tréninku Petr Baruzzi po dlouhém a nepříjemném zranění kolene a v neposlední řadě páč nás čekalo týmové focení v nových dresech a byť jsme tým plný mužných jedinců, tak příležitost k fotce uvítal každý a všichni si to užívali plnými doušky.

V předzápasové poradě trenér především apeloval na týmové pojetí hry, jelikož se nám velice často stávalo a stává, že každý se snaží hrát především na sebe a poté z toho pramení zbytečné chyby a inkasované góly. Chtěl po nás, abychom více kombinovali, křídelní hráči více centrovali do vápna a podporovali útočníka Kubíka svými náběhy a střední záložníci je nacházeli svými přihrávkami. Zodpovědnost a vyhrané osobní souboje v obranné fázi byly také velkým tématem. Jedno však čnělo nad ostatními a sice nechat ega v kabině a hrát konečně jako jeden celek a bojovat jeden pro druhého. A sluší se říct, že přesně to kluci udělali a také tomu odpovídala předvedená hra a konečný výsledek.

Na Brandýsek jsme vlétli ve velkém stylu a už ve 14. minutě vedeme 2:0 po dvou přesných zásazích Kubíka. Do poločasu jsme měli ještě tak dvě šance, z nichž mohl padnout gól a ukončit zápas (včetně trefeného břevna v krkolomné pozici "kamenickým kladivem" Nováčkem), nicméně se tak nestalo a náš soupeř ke konci poločasu začal trochu kousat. Poločas však skončil a my za velice přijatelného stavu, avšak zároveň zrádné Csaplárovy pasti, šli do kabin, kde jsme si připomínali, abychom do druhého poločasu nevstoupili laxně a nedostali nějaký rychlý gól a tím neudělali ze zápasu další drama. Obavy to byly oprávněné, jelikož v zdramatizování zápasu jsme my opravdovými mistry. 

Nicméně nic takového se nestalo a v 55. minutě se dostáváme do již pohodlného a zaslouženého vedení 5:0, kdy hráči soupeřova týmu nevěděli, kde jim hlava stojí. V následné minutě přichází špatně pokryté vhazování na naší půlce, špatná poziční hra několika našich hráčů a soupeř kosmeticky upravuje na 1:5 z jejich pohledu. Žádný velkolepý obrat se ale naštěstí nekonal a my do konce zápasu přidáváme ještě dvě branky, kdy Kubík korunuje svůj bravurní výkon a kompletuje hattrick a při následné oslavě si skoro huntuje kolena. Svůj druhý gól v zápase si připisuje lajdák přípravy Kejval, který před zápasem ještě prosil trenéra, aby nemusel chodit při standartních situacích do hlaviček kvůli svému doléčenému zranění, aby následně vlétl do skrumáže hráčů a hlavou nekompromisně zavěsil pod víko jak René Bolf ve své největší slávě. Zápas, v němž jsme dominovali až na nějakých deset minut ke konci prvního poločasu, vítězíme a po téměř roce si v soutěži připisujeme tři body za výhru. Následná pozápasová děkovačka s diváky byla pro nás konečně velice příjemná a moc jsme si ji užili, stejně jako následný vítězný pokřik v kabině, který trval snad dvanáct minut a který trenér trefně okomentoval slovy: ,,Je vidět, že jste dlouho nevyhráli." Nezbývá než věřit, že takovým způsobem hry se budeme prezentovat po celou sezónu a pokřik budeme pilovat týden co týden, dokud nám všem neodejdou hlasivky.

Mnoho hráčů podalo velice dobrý výkon, tudíž se velmi těžce hodnotí a oceňuje nejlepší hráč zápasu. Po vyslechnutí několika názorů z řad hráčů, fanoušků a dalších nezaujatých lidí bychom zvolili jich více - Tomáše Kubíka za svůj prvotřídní výkon v útoku korunovaný třemi brankami, které by ho mohly dostat do dodatečné nominace na reprezentační sraz na zápasy se Slovenskem a Skotskem. Dále Libora Volfa, který se blýskl třemi asistencemi a středovou řadu řídil s noblesou jako Andrea Pirlo, Erika Rezka, který na levé straně motal brandýské zadáky a položil základ naší výhře dvěma skvělými asistencemi a v neposlední řadě dirigenta obranné řady Matěje Suka, jehož dominantní výkon byl ozdoben dlouhým pasem přes celé hřiště jak z dílny Virgila van Dijka na druhou branku Tomáše Kubíka, což ocenil hurónským řevem především náš kapitán.

Díky všem, kteří se na nás v poslední srpnovou sobotu přišli podívat a fandili nám. Nyní nás čeká obtížný dvojblok utkání na hřištích soupeřů - v sobotu 5. září na hřišti Sokolu Lidice a poté 13. září ve Velvarech s tamějším béčkem. Budeme rádi pokud se vydáte na cestu s námi a přijedete nás podpořit a my slibujeme, že na hřišti opět necháme všechno.

Hezkou neděli přejí

#VranýKoně